Nikdo nic neumí, dokud se to nenaučí

Máte pocit, že nic neumíte? Já ho mívám často. Ptám se sama sebe, co jsem dělala, když jsem ještě mívala spoustu času jen pro sebe? Proč jsem se v dostatečné míře nevěnovala svému osobnímu rozvoji, abych teď se sebou mohla být spokojená a říct si – já to opravdu umím? Přemýšlím nad těmi důvody a tento článek píšu pro ty z vás, kteří potřebují postrčit a motivovat. Ale tak trošku i pro sebe.

Nejsem v tom dost dobrá

Jeden z hlavních důvodů, který nám brání pustit se do nové činnosti, je strach, že nejsme dost dobří. Znáte tuto větu? ,,Tohle já dělat nemůžu, to bych nezvládla.” A jak to víš? Už jsi to zkusila? 

Nikdo nezačne něco prostě umět sám od sebe, aniž by se to předtím nenaučil. Ano, existují přirozené talenty, ale i ti nejtalentovanější herci, zpěváci, výtvarníci, kuchaři (dosaďte si cokoliv) se musí učit, buďto studiem nebo praxí, v nejlepším případě obojím.

Ostatní to dělají lépe

Bojíte se ,,jít s kůží na trh”? Ten pocit znám moc dobře! Když jsem začala vyrábět svoje šperky, odmítla jsem se na ně podepsat. Tvořila jsem pod pseudonymem a neustále o sobě pochybovala.

O tom, že něco vyrábím, jsem se svěřila jen těm nejbližším kamarádkám a měla u toho špatné svědomí. Ve svém okolí mám spoustu úspěšných lidí, kteří něco opravdu umí a dělají to dobře. Nemůžu jim přece říct, co dělám já. Nejsem tak dobrá jako oni. 

Lidský druh má jednu špatnou vlastnost – potřebu neustále se s někým srovnávat. Ale srovnáváme-li se s těmi, kteří jsou několik kroků napřed, berme to pouze jako motivaci. Motivaci k tomu, že všechno je možné, stačí jen chtít. Tito lidé to dokázali, zvládnu to také! 

Bojím se, že se to nebude líbit

Dalším zabijákem naší kreativity je strach ze zpětné vazby. Negativní kritika (pokud je konstruktivní) je sice nepříjemná, ale má pro nás největší přínos. Poučme se z ní. Když ji přijmeme, znamená to, že příště to bude zase o kus lepší a my se posuneme o velký krok kupředu. 

Nemám na to čas

Nedostatek času je jedna z dalších příčin, která nám brání v seberealizaci. I to je můj problém. Ale nikdo neříká, že musíme všechno umět a dělat hned. Můžeme si tu cestičku vyšlapávat svým vlastním tempem. V naší hlavě neexistují deadliny (alespoň na začátku ne). 

Pusťte se do tvoření pokaždé, když dítě zrovna spinká. Nebo se k tomu vráťte jednou, dvakrát týdně, když už máte všechny povinnosti hotové. Ostatně to, že vás něco baví a chcete se tomu věnovat, je skvělým motorem k tomu dělat zbytek věcí efektivně a neodkládat je. Potřebuji vyprat, uklidit, uvařit? Udělám to. A udělám to hned. Pak mi zbývá čas pro sebe. 

Jednou jsem si povídala s kamarádem, který je uznávaný výtvarník a touto činností se živí i baví. Ptala jsem se ho na různé tipy, jak být v tom, co dělám já, úspěšná. Řekl mi tenkrát – Uvědom si, co je tvůj cíl. Dělat si hezké věci do šuplíku jen proto, že tě to baví? Nebo je nabídnout lidem, prodávat je a mít dobrý pocit z toho, že dělají radost i někomu jinému? Ano, ta druhá varianta byla v mém případě správně! 

Došlo mi, že se prostě nesmím bát to zkusit a jít do toho po hlavě. Je potřeba vydat se na cestu za svým cílem hned teď a nečekat, až budu něco dokonale umět. Všechno se děje z nějakého důvodu a v určitý čas. I když se v mém životě z nepochopitelných důvodů všechno důležité děje tehdy, kdy se to nejmíň hodí, o to větší je to výzva! 

Co z toho plyne?

Člověk se učí celý život. Důležité je to odhodlání, chtít se sebou něco dělat, obohacovat se a nezakrnět. Jasně, že je pohodlnější rozvalit se na gauč a pustit si seriál. Ale to vzrušení z nových věcí, které všechny můžete dělat a umět…

Takže přestaňte pochybovat a už se do toho pusťte.

Vítejte na palubě a šťastnou cestu! 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *